"Na běžky néééé!"
A já se kdesi vzadu, zpocená a ufuněná, pokouším předstírat venčení.
A tak půjdu do sněžnic. Mí sportovně založení kamarádi se asi chytají za hlavu. Proboha, proč nevytáhneš běžky?? Proč asi! Prostě na nich neumím jezdit. Umím na nich jen chodit a pro ten účel jsou zbytečně dlouhý. A mají jeden příšernej mínus. Z kopce jedou! Pejskový by se to asi líbilo, protože bych výrazně zvýšila mojí rychlost, jenže já se bojím. Ty úzký prkna si z kopce prostě dělají, co chtějí. A Pejsková ještě nemá záchranářský výcvik.
Taky mám pár vzpomínek na běžky ze školy. Ne jako žákyně, ale jako nesportující třídní. Bylo to s mou první třídou. Mě bylo osmadvacet a jim šestnáct, sedmnáct. Škola si tenkrát dovolila luxus vyslat na lyžák nejenom tělocvikáře, ale i třídní. Tělocvikáři vedli přes den výcvik, třídní hlídali v noci. Abych se přes den nenudila, vzala jsem si tenkrát běžky, že si „pochodím“ v okolí chalupy. Mezi žáky byli dva, kteří měli také jen běžky. Pavel Bureš, závodní cyklista, kterého z oddílu pustili jen za podmínky, že bude denně na běžkách trénovat a Honza Kašpárek, který prostě sjezdovky neměl, a běžky sice měl, ale neuměl na nich. První dva dny kurzu Honza s Pavlem vyráželi s ostatními na sjezdovku, a zatímco ostatní sjížděli více, či méně, šikovně dolů, oba běžkaři zůstávali nahoře a obíhali vršek kopce asi v pětisetmetrovém kolečku. Po dvou dnech už byli tak otrávení, že přišli s prosíkem, zda bych se jich neujala jako pedagogický dozor a že vyrazíme někam dál. Prý se jim z koleček už točí hlava.
Ukecali mě. A tak jsme vyrazili ve třech. Už po několika minutách jsem si nadávala za svou tradičně měkkou povahu a neschopnost říct ne. Naše „sportovní“ družstvo vypadalo ve stopě tak, že cyklista byl neustále padesát metrů před námi a netrpělivě čekal, že se k němu dohrabeme. S Kašpárkem jsme se na lyžích plácali zhruba stejně rychle a nejistě. Krizovka byl každý kopeček. Pokaždé stejný scénář: Kašpárek jel přede mnou. Byl hubený, já udělaná, takže jsem ho, díky hmotnosti v pohybu, dohnala, a to vždy ve chvíli, kdy brzdil zatočením. Nevím, proč zatáčel na stejnou stranu jako já. Než jsme rozmotali nohy a vyhrabali se ze sněhu, Pavel byl bůhvíkde. My dva jako sněhuláci a Kašpárek navíc frustrovanej z toho, že se válí s účou v závějích.
Cyklistu naše výkony tak otrávily, že mě umluvil, že pojede napřed k nejbližší boudě a pokud ho nedohoníme, vrátí se zpět proti nám. Já blbá mu to dovolila! No, mladá úča, která nedomyslí následky. Vzhledem k tomu, že mě a Kašpárka jízda totálně vysílila, a navíc jsme byli mokří, zavelela jsem na ústup. Pavel se vrátí sám, když za ním nedorazíme.
Už jsme byli s Kašpárkem na chalupě v teple a Pavel nikde. Ke všemu se začalo stmívat. Sakra! Byla jsem hrůzou bez sebe, už jsem byla na cestě na horskou službu ohlásit ztrátu studenta, když vidím „Bože! Je to on!!“ Nahoře na kopci černou tečku. Žádnýho studenta jsem neviděla tak ráda.
Pavel asi po mém výtrysku radosti propadl dojmu, že obdržel nějaká privilegia a v průběhu kurzu se jeden večer nezřízeně opil.
Samozřejmě, že ne sám. Jeho city ke mně se však dostaly zpět na normální úroveň (tj. učitelka je kráva), když jsem ho (a ostatní) odchytila, při návratu z hospody přes sklep chalupy.
A tak skončil můj první lyžák v roli učitelky. Žádný další se vlastně už nekonal, protože luxus „hlídacích třídních“ skončil. A já volám: „Ať žijou sněžnice!“
PS: Jména studentů jsou smyšlená.
Jaroslava Výborná
V sedle..nebo pod ním?
Tak a je konec. S lyžováním. Sice se sem tam ještě objeví na sjezdovce pár...no, ani ne tak nadšenců, jako spíš šílenců. Je pěkné zalyžovat si v tričku, ale tomu, na čem jezdí, se nedá označit jako sníh.
Jaroslava Výborná
Hledá se ženich
Nastaly povodně, je tu předjaří! Tady nahoře se projevuje naprosto „nádherným“ počasím. Prší a fouká příšerný vítr. To se zas s Pejskovou budeme na kopci držet zuby – nehty a zuby - drápy.
Jaroslava Výborná
Čas úrazů a lyží zlomených
Včera mě Pejsková rafla. S dobrůtkou si málem dala můj ukazováček. Horal si zas ustlal na ledu. Má asi zlomený palec. Je tu čas úrazů a lyží zlomených.
Jaroslava Výborná
Demeven!
Nazdárek všichni. Pro ty, kdo mě neznáte, jsem Pejsková. Dámedobrůtku nějak nestíhá. Je po včerejšku vyřízená. Moc to nechápu. Prostě bylo normálně „demeven“. Venku jsou hromady toho bílýho, co se dá v případě nouze i pít.
Jaroslava Výborná
A je to tady!
Tak je to tady. Dnešní ráno přineslo první pořádnou bílou nadílku. Počasí zkouší, jestli jsem připravena.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Děda chtěl vnučku do péče kvůli týrání. Zmanipuloval ji k výmyslům, soudí ho
Bouchla mě sušákem na prádlo, kopla do břicha, je zlá, křičí, tahá mě za vlasy, sráží na zem. Takto...
Poslanci znovu řeší možné odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění
Přímý přenos Poslanci rozhodují o možnosti odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění, což vrátil Senát....
Pavel si vyzkoušel letecký simulátor, hokejistům s posilami předpovídá úspěch
Za přísnějších bezpečnostních opatření začal v úterý prezident Petr Pavel se svou chotí Evou...
Distributor smrtícího alkoholu z metanolové kauzy byl podmínečně propuštěn
Jiří Vacula, který v roce 2012 distribuoval otrávený metanol, byl podmíněně propuštěn na svobodu. S...
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2147x
Chci se s vámi o ně podělit. Možná vás pobaví, možná vás naladí také na cestu z města.