Flanel na cestách

Znáte Pošťáckou pohádku od Karla Čapka? O poštovním doručovateli, panu Kolbabovi, který si mohl nohy uběhat, aby doručil milostné psaníčko od Frantíka jeho milované Mařence? A víte, proč to bylo tak náročné?

Protože Frantík byl, s odpuštěním, trdlo a na obálku nenapsal adresu. Pan Kolbaba měl naštěstí známosti mezi nadpřirozenými bytostmi  - poštovními skřítky. Ti mu přečetli dopis, aniž by ho otevřeli.  Jelikož, jak určitě víte, poštovní tajemství je poštovní tajemství. A pak Kolbaba pátral, hledal, ptal se, obcházel různé Mařenky, až tu správnou našel. A tady zazvonil zvonec a pohádky je konec.

A teď trochu reality. Posuďte sami, kdo je v ní tím „trdlem“.

Sice jsem původně nechtěla být konkrétní, ale v tomto případě není zbytí. Prozradím vám, že místo v horách Krušných, z něhož vám píši, se jmenuje Loučná pod Klínovcem. S blížícím se podzimem jsem cítila potřebu objednat flanelové, teploučké povlečení.   S malými pomněnkovými kvítky. Radost pohledět.

K dodávce jsem si vybrala poštu. Mimo jiné i proto, že nás tu pošťáci znají a jsou ochotní dovézt zásilku i do práce, v případě, že nejsme doma, když zvoní s balíkem za dveřmi.

Online nakupování je nejspíš už na úrovni, a tak mi po potvrzení objednávky z obchodu vzápětí dorazil email pošty s nabídkou, ať si sleduji zásilku. Měla dorazit hned druhý den. Super! To je servis, jak se patří.

Den uplynul a zásilka nikde. Ačkoliv ve sledování se jevila jako doručená. Při bližším ohledání jsem zjistila, že doručená sice ano, nicméně do Loučné pod Desnou. Nejsem zrovna přeborník v zeměpise, ale už PSČ u této obce mi naznačilo, že se rozhodně dnes večer do flanelu nezachumlám. Tato Loučná je na Moravě. Nebo ve Slezsku? Moravanům i Slezanům se případně omlouvám. Důležitý je fakt, že zásilka zkrátka došla na špatnou adresu. Ještě, že pošta užívá moderní technologie a umožňuje mi připomínky k zásilce ventilovat online nebo telefonicky na zákaznickou linku. Telefon se ukázal jako špatná volba – stálo to majlant a robot na druhé straně mi stejně nepomohl.

Napsala jsem tedy email s upozorněním na chybné dodání zásilky. Odpověděl robot a slíbil, že do 30  dnů můj problém určitě vyřeší. Hned druhý den však přišel další email s omluvou, a že prý zásilka už jede a mám ji opět sledovat. A přiložen odkaz.

Sleduji zásilku. Opouští Prahu a blíží se k nejbližší větší poště.  Nejbližší pošta uvedena Jablonec nad Nisou.  Sakra. Nejsem zrovna geograf, ale Jablonec není zrovna místní okresní město. To se pošťáci projdou.  Povlečení míří do Loučné! Ale do Loučné nad Nisou!

A to mám dojem, že je na trase ještě jedna Loučná. U Litvínova.  Chtěla jsem povlečení na peřiny, ne putovní pohár za turnaj v kuželkách!

Znovu posílám email s upozorněním, že zásilka míří na nesprávnou adresu. Opět robot slibuje, že do 30 ti dnů vše vyřeší.

Už to vzdávám a budu doufat, že prohlídka všech obcí Loučných v republice se neprojeví negativně na hřejivosti flanelu.

Po týdnu balíček dorazil. Kupodivu nepotrhaný, neolepený značkami hotelů ve třech krajích, kterými projel.  Usínám v záplavě flanelových pomněnek a nejspíš budu mít sen o poštovním doručovateli Kolbabovi.