Maso! Maso?

Nákupy na horách mají jiný režim. Důležité jsou vlastně jen dvě věci – mít zásobu, nic nezapomenout. Takže můj pražský systém každodenních menších nákupů je nepoužitelný. Obchodů je málo a jsou daleko od sebe.

Na druhou stranu řadu věcí dostanete z domácích zdrojů. Třeba vajíčka, zelené klacky (tak označuje můj přítel vše od zeleniny a ovoce) nebo maso.

Pokud jde o maso, kamarád, myslivec (nebo pytlák?), nás zásobuje srnčím, kančím, jelením a občas vepřovým z malých vietnamských prasat.  Prasata, předpokládám, nestřílí v lese. Ale, kdo ví.

Každopádně zásobování vypadá tak, že přiváží, když ne celé zvíře, tak jeho podstatnou část. Na porcované steaky zapomeňte.

 A pro hospodyňku nastává zkouška odvahy s nožem.  Když mi přistála v kuchyni první srnčí kýta, zápasila jsem silně s nutkáním stát se vegetariánkou. Často vzpomínám si na scénu, kterou ztropily kdysi mé dcery, když jsem přinesla domů celý hovězí jazyk. Prakticky odmítaly otevřít lednici po dobu, kdy v ní byl jazyk přítomen.

Člověk ve městě ztratí část přirozených instinktů zkrátka proto, že na Karláku nebo Na Příkopech se obvykle nepromenují srnky, krávy nebo kuřata.  A člověk ztratí pojem o tom, že zvíře má původně nějakou velikost, srst, peří, hlavu, oči a ostatní části, které je třeba před konzumací odstranit. A tak nějak plíživě přistoupíte na hru, že maso roste v plastové vaničce opatřené fólií.

Tohle mé, stále ještě městské nastavení, se plně projevilo včera. Na kraji obce proti mně vyrazilo malé černé vietnamské prase.  Asi se šlo projít, nebo co. Nevím. Každopádně si to namířilo přímo ke mně.  Čím bylo ke mně blíž, tím víc se zrychloval jeho krok. A současně s jeho zrychlením, jsem přidávala do kroku i já.  Konečný obraz vypadal tak, že středem obce běží lehce korpulentní dáma v nejlepších letech pronásledována malým, leč po čertech rychlým, vietnamským prasetem.

Proč jsem před ním utíkala, nevím. Snad jsem se bála, že poznalo požírače vepřového a pomstí se mi.

Chvíli mě napadlo, že kavárenské typy udělají líp, když se budou držet „zelených klacků“ a maso nechají těm statečnějším z nás. Ale asi to nevydržím a přihlásím se do řeznického kurzu.